Knížka o Patchworku - Léto u tety Jany

Vážení zákazníci, rozšířili jsme u nás nabídku o knížky o patchworku od autorky paní Jany Harmachové. Doufáme, že se vám bude tato knížka líbit. Přikládáme několim slov od autorky, knížku si můžete koupit na našem e-shopu:

Knížka tentokrát hlavně o patchworku

Nazvala jsem jí Léto u tety Jany, protože se tak jmenovala ta zelená kytičkovaná látka a já se náhodou taky jmenuji Jana a hlavně mám moc prima neteře a v roli tety se cítím moc dobře. Zmíněná deka je na obálce a skutečně je to normální používací deka.

Několik slov úvodem 

Milé dámy,

dovolte mi, abych Vás přivítala v kouzelném světě klůcků, hadříků a láteček. Je plný barev, puntíků, proužků a kytiček a pro nás hravé nabízí nekonečné možnosti vymýšlení, kombinování a tvoření. Dlouho jsem přemýšlela, zda mohu psát pouze pro dámy a úplně tak vyloučit všechny případné čtenáře – muže. Nakonec jsem to udělala, protože se mi psalo „mezi námi děvčaty“ snadněji. Mužům, kteří by tuto knihu četli, se tímto velice omlouvám.

Velkou předností této ruční práce je, že na rozdíl od jiných výtvarných dílek, se do těch patchworkových můžete doslova zabalit, takže kromě estetického rozměru dostávají i ten bezprostředně užitkový. Skutečně největší radost mám vždy, když zjistím, že se darovaný quilt používá a dělá radost nejen na pohled, ale i na dotek.

Patchworku se věnuji asi 15 let a zpočátku jsem tuto techniku dělala jenom jako jednu z mnoha ručních prací. Po čase jsem zjistila, že toho spoustu nevím a neumím, protože patchwork má neuvěřitelné množství variant, technik a možností, a pokud ho chci dělat trochu pořádně, už mi nezbude čas na nic jiného. Myslím, že možnost učit se stále nové věci, je hlavním důvodem, proč u mne zvítězila právě tato textilní technika.

V publikaci, kterou právě držíte, se pokusím představit patchwork jako báječné hobby, jako způsob výtvarné a kreativní seberealizace. Přestože prvotní impuls k této činnosti byl nejspíše z oblasti ekologie, přiznávám, že už dávno nespotřebovávám jen zbytky a odložené kousky oděvů, ale vyrovnávám si tímto způsobem potřebu vytvořit něco vlastníma rukama a „zlidštit“ si tak současný přetechnizovaný a průmyslový svět.

Nejspíš naprosto zbytečně, ale úplně pro pořádek, uvedu rozdíl mezi patchworkem a quiltingem, protože pro někoho se tyto dva pojmy prolínají. Patchwork je sešívání kousků látek, quilting je prošívání několika vrstev, aby byly navzájem spojené a výsledná deka se dala používat jako jeden krásný a zároveň hřejivý kousek. Základní princip patchworku spočívá ve skládání menších či větších kousků látek, předem nastříhaných na pravidelné geometrické tvary, a poté sešitých tak, že vytváří různé, většinou mozaikové vzory výsledného dílka. Pokud se předchozí věta někomu zdála příliš složitá, naprosto lapidárně to kdysi vyjádřil můj tatínek, který přišel z pravidelné schůzky s přáteli v restauraci v příjemném rozpoložení, že konečně kamarády něčím překvapil. „Když jsem říkal chlapům, že vezmeš novou látku, hodiny ji rozřezáváš na kousky, a potom další hodiny sešíváš – ani mi to věřit nechtěli.“ Řekla bych, že to je opravdu ta nejvýstižnější charakteristika, a pokud si teď poklepáváte na čelo, věřte mi, že jde o zábavu pro okolí neškodnou a pro mne o nádhernou možnost nepřestat si i v poměrně pokročilém věku vymýšlet, hrát a tvořit.

Patchwork jako technika je stará mnoho století a vznikla nejspíš z potřeby zužitkovat každý sebemenší kousek klůcku. Nejstarším dílkem, na který byla tato technika použita, je podle dostupné literatury pohřební stan egyptské královny z konce 9. století před naším letopočtem, nebo o 400 let mladší práce z oblasti Sibiře. Pokud bychom se chtěly dozvědět, odkud tato technika pochází, nejspíš bychom zjistili, že byla po stovky let používána v Severní Americe, Persii, Indii a Číně. Nejspíš ji nikdo od nikoho nepřevzal, ale vznikla z přirozené potřeby zužitkovat každý kousek tehdy vzácné tkaniny.

Do Evropy byla tato technika pravděpodobně přivezena z Palestiny v 11. století a začalo se jí používat ke zdobení praporů, koberců, ubrusů a v neposlední řadě i chrámových předmětů. Postupem času získával patchwork spolu s ozdobným prošíváním daleko širší užití, technika se nejen zdokonalila, ale v mnohých koutech světa zlidověla natolik, že představuje nedílnou součást kulturních tradic.

V současné době se do našich luhů a hájů dostávají inspirace hlavně prostřednictvím americké filmové produkce, neboť k útulnému obydlí ve většině z amerických států patří patchworkový přehoz zhotovený zcela tradičně, nebo naopak velmi moderně pojatý. Setkala jsem se u nás s názory, že patchwork je výhradně ruční práce, měl by se ručně nejen sešívat, ale hlavně prošívat a zastánci těchto názorů považují použití šicího stroje za jakési znesvěcení patchworku. Možná je to tím, že jsem naprostý samouk bez jakékoliv teoretické průpravy, moc se všem zasvěcenějším omlouvám, ale já všechna svá dílka tvořím s pomocí šicího stroje, nebo spíš tvoří je šicí stroj s mojí pomocí. Ruční techniky jsem pochopila, vyzkoušela, nesmírně je obdivuji, nicméně pro můj temperament jde o činnost příliš pomalou, ke které si slibuji návrat v dobách, kdy se trochu zklidním a nebudu mít v hlavě tolik nápadů, že je nestíhám zrealizovat ani s pomocí techniky. Následující stránky se budou tedy týkat převážně technik, které lze uskutečnit s pomocí šicího stroje, a také všechna dílka na ilustračních fotografiích byla na stroji ušita. Zároveň se pokusím upozornit na některé vzory, a není jich samozřejmě málo, které z nejrůznějších důvodů na stroji ušít nelze.

Jako u každého koníčku je i u patchworku tím nejpříjemnějším „družení se stejně postiženými“. Přestože je nás zatím v Čechách poskrovnu, získala jsem za těch několik let mnoho přítelkyň, kterých si nesmírně vážím. Na setkání s nimi se vždy těším, protože jsou prostě v něčem stejné jako já a svého času si váží, takže pokud bych je nepotkala při šití patchworku, neznala bych je vůbec a to by byla skutečně škoda. Děkuji Vám všem, milé dámy, za příjemně strávené chvilky plné inspirace, porozumění a pohody a naprosto upřímně se těším i na setkání s Vámi, se kterými jsme se ještě potkat nestihly.

Pokud si následující stránky prolistujete a dočtete s pocitem, že jste se dozvěděly něco nového, budu velice šťastná. Pokud Vás dokonce inspirují k nějaké vlastní tvorbě, přeji Vám mnoho úspěchů a trpělivosti Vašich blízkých, neboť si s Vámi jistě užijí své.

Materiál

Setkala jsem se s názory, že správný patchwork vznikne sešitím kousků starých košil, zástěr či ložního prádla a použití látek nových je popřením původního účelu této techniky. Já osobně tyto názory považuji za nesmyslné, protože v historii patchworku jistě byla období, kdy se použilo cokoliv, co bylo dostupné, aby vznikla naprosto účelná a potřebná věc, stejně jako období, kdy se šily překrásné hedvábné přehozy z velmi drahých materiálů, určených pouze k tomuto účelu. Nemám naprosto nic proti použití starší pánské košile, jen musím z vlastní zkušenosti varovat před možností rozsypání takto získaného materiálu. Košile se totiž zpravidla vyřazuje, když se prodře límeček nebo manžeta. Zbytek látky se zdá jako nový, ale věřte, že většinou i on je už používáním značně unaven a může se tedy snadno stát, že se vytřepí po druhém vyprání dílka, do kterého jste kromě materiálu vložila mnoho hodin své práce. Od jisté doby tedy šiji z látek nových, nebo alespoň zánovních, i když občas se slzou v oku oželím překrásný vzor na babiččině staré zástěře.

Co se týče druhu materiálu dávám stejně jako většina mých kolegyň přednost 100% bavlně, přičemž až čas a zkušenosti mne naučily rozeznat kvalitu a možnosti použití různých bavlněných látek. Pokusím se o tyto zkušenosti podělit, předem podotýkám, že nejde o žádné obecné zákonitosti, ale jen o moje osobní názory. Za nejvhodnější považuji pevné tenké látky, kterým se někdy říká popelín. Jejich předností je hustá vazba, která dílky udrží v potřebném tvaru, a protože jsou tenké, lze je použít i u vzorů, kde se sejde velmi mnoho látek v jednom bodě, například u nejrůznějších hvězd. Krásný a velmi kvalitní je tzv. bavlněný satén, ze kterého se šije moderní ložní prádlo. Je tenoučký, nesmírně příjemný na dotek a vyrábí se s překrásnými moderními tisky. Jeho nevýhodou při použití na patchwork je nežehlivá úprava. To, co u povlečení zajisté oceníte, se při této technice stane noční můrou, neboť sežehlené švy se otevírají a jsou jako živé a mohly by se stát zkouškou vaší trpělivosti. Pokud se chcete vyhnout těmto problémům, nepoužívejte tyto látky na příliš komplikované vzory, případně použijte techniku našívání na papír, která bude popsána v následujících kapitolách. Dalším běžným materiálem ke zhotovení patchworku je flanel nebo barchet. Specifikou těchto materiálů je jejich hřejivost, což je u deky samozřejmě velice příjemné, ale vzhledem k větší tloušťce je třeba dát pozor při výběru vzoru. Pokud se sejde v bodě víc než osm látek, vytvoří se zhruba centimetr vysoký šev. Velice rozdílná může být u flanelů kvalita, ty kvalitnější jsou, dle mých zkušeností, s vytkávaným kárem nebo proužkem. Na levnějších tištěných flanelech se časem a používáním tvoří žmolky a deka pak vypadá jako ušmudlaná. Asi nejdostupnějším materiálem v našich obchodech je bavlněné plátno nejrůznější kvality, které se prodává jakou bytový textil. Tady bych doporučila nakupovat menší množství a jednotlivé látky vyzkoušet na menších výrobcích, protože cena na pultě nemusí o kvalitě vypovídat naprosto nic. Můžete najít překrásnou kvalitní látku, která už v obchodě několik let leží, stejně jako velmi drahé nekvalitní plátno, u kterého platíte za barevné řešení, které v loňském roce bylo „in“.

Velice krásné vzory pravděpodobně naleznete na materiálech označených jako viskóza. Jedná se o velmi blízkou příbuznou bavlny, kterou používají na halenky, sukně a šaty švadleny, jež oceňují větší splývavost a jemnost viskózy. Pokud vám některý tisk učaruje natolik, že ho prostě budete muset na patchwork použít, vyhněte se pokud možno velmi malým trojúhelníkovým a kosočtvercovým vzorům, neboť dílky z tohoto materiálu jsou velmi živé a na zpracování opravdu náročné. Pro snazší práci s viskózou je velmi vhodné použít tekutý škrob a ještě před začátkem řezání si celý materiál zpevnit.

Dalším přírodním materiálem je len, ze kterého lze vytvořit velice krásná dílka, ať už klasická nebo zcela moderní. Specifikou tohoto materiálu je poněkud silnější vlákno, zpravidla ne zcela stejnoměrné, a poměrně řídká vazba, což zkušenějším napoví, v čem bude problém. Pokud budete pracovat s pravoúhlými tvary nařezanými po niti, nebudete mít nejspíš kromě náročnějšího vyžehlení žádný problém. Ten nastane ve chvíli, kdy budete chtít sesadit dílky tvořené přeponou trojúhelníka. Jde to opravdu velmi špatně, a když jsem jednou šila diagonálně poskládaný vzor na velkou deku z krásného a velmi kvalitního lnu, dopadlo to nad očekávání zle. Prostě to opravdu nešlo dát dohromady.

V několika knihách o patchworku jsem našla deky hedvábné. Tento materiál se zdá být opravdu velmi vhodný, neboť je nesmírně pevný a tenký. Bohužel o zkušenosti se šitím se nemohu podělit, neb jsem ještě neměla odvahu hedvábí použít. Mám jen pocit, že bude při šití velice klouzat a možná by se s ním dalo pracovat po podlepení tenkým nažehlovacím vlizelínem.

Pro úplnost se ještě zmíním o materiálech směsových a umělých. Nejsem žádný staromilec, ale nenašla jsem ještě žádný z těchto moderních materiálů, který by byl na šití patchworku vhodný, takže je prostě a jednoduše používám na oblečení a deky šiji z bavlny.

Na závěr povídání o materiálu se ještě krátce zmíním o rounu, které slouží jako střední výplňová vrstva quiltu. V historii se asi používalo leccos, naštěstí pro nás byl v minulém století vynalezen polyester a jeho vlastnosti jsou tak skvělé, že si troufám tvrdit, že nahradil přírodní materiály i u těch nejortodoxnějších zastánců klasického patchworku. Takže čeho si budete při nákupu rouna všímat. Za prvé to bude tloušťka, která se může pohybovat od 0,3 cm až do 6 cm. Ke zpracování na šicím stroji je optimální tloušťka rouna kolem 2 cm, deka s tenčím rounem přestává mít charakter quiltu a se silnějším materiálem se velmi špatně pracuje pod ramenem šicího stroje (zvlášť u větších rozměrů). Pokud si přesto chcete zhotovit „prošívanou peřinku“, doporučuji zvolit ruční způsob prošívání buď větším předním stehem, nebo pomocí uzlíků, mašliček či knoflíků, kterými v pravidelných vzdálenostech vrstvy spojíte. Při výběru rouna je třeba trochu pozornosti věnovat kvalitě a způsobu zpracování. V našich obchodech je možno zakoupit rouno od několika výrobců. Liší se způsobem, jakým jsou vlákna spojena. Někdy nejsou spojena vůbec a materiál vypadá a chová se jako polyesterová vata, to jest nedrží tvar a táhne se na všechny strany. Tak s tím se pracuje opravdu velmi špatně. Někteří výrobci používají pro zpevnění prolisování, nebo prošívání a s tímto materiálem se pracuje o něco lépe. Úplně ideální je rouno, které má z vrchní i spodní strany tenkou pevnou vrstvu, připomínající pevností tenkou výztuhovou vložku do límečků. Tento materiál je díky dokonalému zpevnění měkký a zároveň udrží tvar ve všech směrech, takže je s ním opravdu radost pracovat.

Pomůcky pro strojový patchwork

Upřímně řečeno, považuji vysokou cenu pomůcek, nezbytných k patchworku, za základní překážku ve větším rozšíření této techniky. Znám spoustu šikovných švadlenek, které si nad obrázkem pěkného přehozu řekly, že by něco takového mohly zkusit. Když si ale spočítaly finanční nároky na předem nejisté dílko, většina od nápadu rychle upustila. Pokud tedy budete chtít šít patchworkovou technikou na šicím stroji, podle mého názoru, se skutečně neobejdete bez třech základních pomůcek, které slouží k přesnému nařezání požadovaných dílků.

První pomůckou je rotační nůž, který lze koupit v některých galanteriích, v různých prodejnách pro kutily nebo např.v prodejnách s potřebami pro výtvarníky. Prodává se ve třech velikostech, mně se osvědčila prostřední o průměru 5 cm. Také je možno koupit speciální rukojeť, ale tu jsem nijak nedocenila. Samotné řezací kolečko je výměnné a čas od času ho opravdu budete muset vyměnit za nové. Lze koupit ve stejných prodejnách jako celé nože a cenově nejvýhodnější je sada pěti náhradních koleček, které vám určitě na požádání objednají, pokud je v prodejně nemají. A ještě malá rada, občas je prý docela dobré kolečko promáznout kvalitním olejem na šicí stroje.

K tomu, aby vám kolečko v noži sloužilo opravdu co nejdéle, slouží speciální podložka v různých velikostech. Tato podložka je z měkkého, ale velmi odolného materiálu, takže se při řezání netupí nůž a řez, který se na desce vytvoří, se v zápětí zatáhne a deska je stále hladká a neporušená. Tyto desky se dají většinou objednat ve stejných prodejnách jako řezací kolečka a mají potisk rastru z jedné strany v centimetrech a z druhé v palcích, což by mělo sloužit jako pomůcka při řezání. Nevím, jak mé kolegyně, ale já linky na desce používám nanejvýš na srovnání pravého úhlu, protože čáry jsou poměrně silné a řezat podle nich přesné rozměry bych si rozhodně netroufla. Při rozhodování o velikosti pořizované podložky budete muset zhodnotit finanční možnosti a velikost pracovního stolu. Pro samotnou práci je ideální jedna velká podložka na řezání pruhů (90 x 60, 60 x 45) a jedna malá, se kterou můžete při řezání drobných dílků bez problémů otáčet (30 x 20). Pro skutečné „labužníky“ lze zakoupit podložku s otočným systémem, která je sice trochu dražší, ale práce na ní je skutečným potěšením.

Poslední nezbytnou pomůckou je pravítko, podle kterého povedete řez rotačním nožem. V případě, že budete pracovat s přesnými šablonami dílků ať už z časopisu nebo z  počítače, bude k řezání stačit pravoúhlý kousek nejméně 2,5 mm silného plexiskla, který musí mít rovnou a čistou hranu, aby podle ní bylo možno pohodlně vést rotační nůž. Pravítka určená přímo pro techniku patchworku vyrábí firma Omnigrid a prodávají se na celém světě, protože jsou prostě nejlepší a vymyšlené tak, aby co nejvíc zpříjemnily práci. Můžete je koupit opět v různých velikostech a je třeba se před jejich koupí rozhodnout, zda budete pracovat v centimetrech nebo palcích a podle toho si zvolit rastrování. Pokud budete čerpat z knih nebo internetu z anglicky mluvících zemí, dáte patrně přednost práci v palcích. Mně osobně se ještě nikdy vzor nehodil tak, abych jeho rozměry nemusela upravovat, takže raději pracuji s centimetry, ve kterých umím tu Pythagorovu větu přece jen trochu lépe. Při výběru velikosti pravítka musíte samozřejmě přihlížet k velikosti podložky. Já považuji za nejvhodnější pravítko 15 x 60 cm, vysvětlím proč. Nejběžnější šířka prodávaných bavlněných látek v našich končinách je 140 cm, pokud tuto šířku složíte na 4x, abyste mohli uříznout požadovaný pruh, máte šířku asi 35 cm, a potřebujete tedy k jeho přesnému uříznutí pravítko delší než 35 cm a 30 centimetrové pravítko by bylo celkem k ničemu. Kromě 60 cm pravítka lze u nás zakoupit ještě 2 typy trojúhelníku, čtverce 15 x 15 cm a 31,5 x 31,5 cm a obdélníky 10 x 45 cm a 15 x 30 cm. Pokud by vás tato běžná nabídka neuspokojovala, můžete využít nabídky některého zahraničního internetového obchodu, neboť sortiment firmy Omnigrid je samozřejmě mnohem širší. Pravítka s centimetrovým rastrováním jsou nalinkována po 0,25 cm a kromě toho mají ještě několik linek, podle kterých lze velmi snadno krájet všechny běžně používané úhly.

Šicí stroj

Na značce použitého šicího stroje samozřejmě vůbec nezáleží a nehodlám v této kapitolce rozhodně nikoho přesvědčovat, že je ten či onen lepší. Spíš se pokusím podělit o zkušenosti, které z technických parametrů jsou při šití patchworku velmi příjemné a užitečné, což bude zajímat nejspíš jen ty z vás, kdo se rozhodují pořídit si stroj nový. Svůj účel splní i starý nebo průmyslový stroj, protože při patchworku se nic „neentluje“ a stačí i jednoúčelový stroj s běžným rovným stehem.

Za nejdůležitější parametr považuji přítlak na patku. Ten je dán konstrukcí stroje a dobrý přítlak zajistí, že se nebudou navzájem posouvat jednotlivé vrstvy quiltu. Pro naprosto dokonalé vyřešení tohoto problému některé firmy vyvinuly takzvané horní podávání, které při šití přitlačí látku shora a vrstvy opravdu nemají šanci nikam uhnout. Někteří výrobci toto šikovné zařízení dodávají jako samostatný kus, který se připevní na vodící tyč, u jiných je to součást stroje. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jde o velmi účinné zařízení.

Velkou výhodou, kterou oceníte při sešívání jednotlivých dílků, je možnost změny polohy jehly. Pokud sešívám přesně nařezané dílky, šířku švu si hlídám tak, že kraj švu udržuji s krajem patky šicího stroje. Pokud si mohu zároveň nastavit polohu jehly, je mi už vcelku jedno, jak velký mám švový přídavek, srovnám si dílek s krajem patky a polohu jehly nastavím v místě potřebného šití. Tento problém je možno na šicím stroji bez možnosti polohování jehly řešit nákupem speciální patky, jejíž šířka odpovídá běžně používané šířce švu v palcích. Při navrhování pomocí softwaru vás tento problém nebude zajímat, neboť si zadáte přídavek podle šířky patky, kterou běžně používáte.

Někteří výrobci dodávají šicí stroje se speciálním quiltovacím stehem, který podle reklamních fotografií vypadá jako klasické ruční prošívání. Přiznám se, že jsem tomuto reklamnímu triku rovněž podlehla. Prošívání tímto způsobem je ovšem tak náročné na spotřební materiál (speciální nitě) a přesné seřízení stroje, že ho vůbec nepoužívám. Ve skutečnosti neznám nikoho, kdo by s tímto stehem uměl opravdu prošívat velký třívrstvý quilt. Dle mého názoru je rozdíl mezi ručním a strojovým prošíváním vždy tak markantní, že jakákoliv snaha o „jako ruční“ quiltování je zbytečná, a pokud jsem prošívala na stroji, nevadí mi, že je to na práci vidět.

Co se týče prošívání, je u stroje velkou výhodou funkce „zapošívání na místě“. Tuto funkci mají stroje vyšší cenové kategorie a mně se zdá úplně skvělá, protože není při prošívání vidět začátek a konec prošití každého tvaru. Nemám takto vybavený stroj, takže si pomáhám tak, že quilt při prošívání pod jehlou trochu přidržím, aby stroj udělal několik stehů na místě. Chce to trochu zkušeností a musíte počítat s tím, že čas od času zlomíte jehlu.

Žehlička

Žehlení je u strojového patchworku velmi důležité a ve většině případů bude čas strávený s žehličkou stejně dlouhý jako s řezákem a šicím strojem. Pro žehlení v průběhu práce je nejlepší obyčejná žehlička bez napařování, kterou se snažím spíš jenom bodově přitlačovat, abych zbytečně nevytahovala švy a dílky se žehlením nedeformovaly. Po sešití celého topu už žehlím s napařováním a snažím se pomocí žehličky srovnat případné malé nepřesnosti sešívání. Napařovací žehličku lze zároveň velmi dobře využít při přípravě látek k jejich vysrážení, ale o tom bude zmínka v kapitole přípravné práce.

Ostatní pomůcky a udělátka

Při šití patchworku jsou samozřejmě potřeba velmi dobré nůžky, ostré špendlíky, nitě a ostatní běžné šicí potřeby. K těmto základním věcem se můžete vybavit velkou spoustou krásných udělátek a vymyšleností, bez kterých samozřejmě lze vcelku v pohodě žít, ale s nimi je práce mnohem snadnější a zábavnější. Popis těchto věciček by zabral velmi mnoho místa a nejlepší bude se s jejich funkcí seznámit na nějakém kurzu nebo ve speciální prodejně.

Návrh quiltu 

Patchworkový blok a top

V ustálené terminologii se blokem rozumí základní část celkového vzoru, která se na celém projektu opakuje v jedné nebo několika variantách a také jejich vzájemné umístění se podílí na celkové podobě quiltu. Bloky jsou zpravidla složeny z několika geometrických tvarů, jež tvoří vzor. Mají svá jména a lze koupit knihy, kde je jich vyobrazeno několik tisíc i s tradičními názvy. Přiznám se, že žádnou takovou knihu nevlastním a předem se omlouvám všem skutečným znalcům, pokud použiji někde nesprávný název bloku. Nejsem angličtinář a názvy se většinou dozvídám oklikou přes německý překlad. Popravdě řečeno, nepokládám to ani za nejdůležitější. Pokud se vám některý název bude zdát opravdu prapodivný, bude se nejspíš jednat o blok, který jsem poskládala sama. To samozřejmě neznamená, že jsem ho objevila, jenom prostě opravdu netuším, jak se správně jmenuje. Bloky mohou mít různou velikost i uspořádání a rozdělují se jednak podle použití dílků (čtverec, oblouček), počtu dílků (Fourpatch, Ninepatch), nebo tématu vzoru (stromy, domky). Velikost bloku bude vycházet z celkového pojetí návrhu a požadavků na velikost výsledného quiltu.

Zpravidla postupujeme při šití tak, že nejdříve ušijeme jednotlivé bloky. Ty potom spojíme do většího celku, o kterém mluvíme jako o topu. Top je sešitý patchwork v různé fázi, to znamená, že může být s bordurou nebo bez ní, ale vždy jde o vrchní, patchworkovou část quiltu, není tedy ještě spojen s výplňovou a spodní vrstvou.

Vlastní návrh

Pokud je rozhodnuto, jak bude quilt vypadat, zbývá vám jen maličkost – spočítat si velikost jednotlivých dílků a vytvořit návrh v potřebných rozměrech. Máte v podstatě několik možností. Tou první a nejjednodušší je použít hotový návrh z nějakého časopisu či knihy a originality docílit výběrem látek. Další možností je kostičkovaný papír, pastelky a milimetrový papír na kterém budete tvořit samotné dílky bloku. Je to docela zábavná činnost, a pokud jste nezapomněly Pythagorovu větu, máte v podstatě vyhráno. Bohužel u menších a složitějších tvarů se chtě nechtě dopustíte při zaokrouhlování jistých chyb, a tudíž výsledek je už jistý trochu méně. Vzhledem k tomu, že se jedná o technickou záležitost, jistě nikoho nepřekvapí, že můžete pomoc najít u svého osobního počítače. Bylo vytvořeno několik programů přímo pro patchwork, ve kterých je několik set hotových bloků, které si lze na obrazovce libovolně složit do vašeho projektu. Jednou ze základních informací, kterou v průběhu tvorby návrhu vidíte, je velikost výsledného díla, takže si bloky nebo bordury upravíte tak, aby byl výsledek přesně na míru. Velikostmi jednotlivých dílečků není vůbec třeba se zabývat, střihy počítač vytiskne i s požadovanými přídavky na švy. Pro všechny, kdo nemají k práci s počítačem vyslovený odpor, nabízí tento způsob netušené možnosti. Můžete na obrazovce zkoušet různé kombinace barev, velikostí a tvarů, což by s pastelkami zabralo neuvěřitelné množství času.

Teď to vypadá, jako by bez počítače nebo dlouhého kreslení a počítání nešlo vytvořit nic krásného. To jsem samozřejmě nechtěla v žádném případě napsat. Viděla jsem spoustu krásných věcí vzniklých bez dlouhé přípravy například tak, že se připraví velké množství dílků nejlépe čtvercového tvaru a ty se sešívají tak, aby se sousední nehádaly. A podobných možností je samozřejmě mnohem více.

Zdánlivě jednoduchou technikou je postupné sešívání různých tvarů od prostředku, takže vám kolem prvního dílku práce postupně přibývá. Napsala jsem zdánlivě, protože jde o cekem pracnou záležitost. Je třeba neustále myslet na všechny sousední dílky, aby nejen barevně ladily, ale bylo je možno i bez problémů připojit k už hotovému kusu. Práce se navíc zkomplikuje tím, že pracujete až do konce pouze s jedním velkým kusem, a to je velice náročné při manipulaci pod ramenem šicího stroje.

Pokud se přece jen zdráháte vytvořit přesný návrh díla předem, doporučila bych použít některý z jednoduchých bloků, jako je například srub nebo ananas. Po jejich ušití si je zkuste různými způsoby poskládat nanečisto na podlaze. Nezapomeňte ovšem i v tomto případě dodržet přiměřené proporce, aby bylo možno požadovaného rozměru dosáhnout přidáním přibližně stejných krajních pruhů na dlouhé i široké strany. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit tradiční velikost bloku 30 x 30 cm. Z těchto bloků naprosto spolehlivě složíte deku na jednu i dvě postele. V neposlední řadě určitě doceníte, že je to běžná velikost i v mnoha časopisech, kde lze vzory najít.

K jednotlivým kompozicím vzorů se vrátím podrobněji v dalších kapitolách i s ukázkami různých možností a záludností, které by mohly práci silně znepříjemnit. Je určitě lepší zjistit, co se přihodilo někomu jinému, neb člověka potěší, když slyší o cizím neštěstí, jak pravil klasik. Zároveň máte možnost se rozhodnout předem, jestli podobné problémy zvládnete, nebo se jim raději vyhnete.

Způsoby šití 

Rozdělení a použití jednotlivých způsobů sešívání dílků

V literatuře najdeme obvykle základní rozdělení patchworku na ruční a strojový. Dlouhou dobu jsem se domnívala, že jde v podstatě o dvě naprosto odlišné ruční práce. Situace je ale trochu složitější. Při sešívání jednotlivých dílků máte většinou na výběr, jaký způsob zvolíte. Osobně dávám přednost šití na stroji, protože jsem velmi netrpělivá a potřebuji mít všechno hotové nejpozději hned. Výhodou ručního šití je ovšem fakt, že můžete šít i tam, kde nejste připojená na svůj šicí stroj (šicí stroj na způsob notebooku ještě žádná patchworkářka nevymyslela), a lze tedy využít k šití doslova každou volnou chvilku. Ušila jsem tímto způsobem docela pěkný Charm quilt se vzorem „Ohryzků“ a přestala tvrdit, že ruční šití není nic pro mne. Zjistila jsem, že se dá šít ve vlaku, na koupališti i na kafíčku u kamarádky. Od té doby mám zpravidla rozdělaný jeden dlouhodobý projekt a připravenou hezkou plechovou krabičku s šicími potřebami a několika „dílky na cesty“.

Někdy ovšem nebude výběr způsobu šití možný, protože jsou vzory, které se nedají šít na stroji a na druhé straně i takové, které neušijeme ručně. Rozlišit tyto případy není nijak obtížné a při minimální zkušenosti to nebude problém pro žádnou švadlenku. Při případné nejistotě doporučuji vyzkoušet ušití drobného vzorku dřív, než se rozřežou nebo rozstříhají metry látky.

Ruční šití

Při ručním šití budeme zpravidla potřebovat měkkou tužku nebo speciální značkovací fix a předem vyrobené šablony. Tyto šablony se používají v podstatě dvojím způsobem a z tohoto způsobu vyplývá i jejich potřebné množství. Rozdíl mezi dále popsanými způsoby ručního sešívání je stručně řečeno tento: u prvního způsobu budete potřebovat velké množství přesných šablon, u druhého způsobu budete muset jednu šablonu velmi přesně obkreslit na každý dílek z látky.

Šablonu potřebné velikosti položíme na látku a vystřihneme dílek, který je přibližně o 1 cm větší než šablona. Takto vzniklé přídavky zahneme kolem šablony a zažehlíme, případně prostehujeme. Jednotlivé dílky i s šablonami sešíváme drobným obnitkovacím nebo čalounickým stehem. Asi je jasné, že při tomto způsobu nevystačíme s jednou šablonou, protože dílky sešíváme vlastně na šablonách. Odstranit šablonu je možné až ve chvíli, kdy je dílek ze všech stran spojen s jinými. Příprava na tuto práci je skutečně velmi náročná a v některých končinách je možno si plastové šablonky v potřebném množství prostě zakoupit. Nám většinou nezbývá než stříhat, stříhat a stříhat ze čtvrtky, případně z plastové fólie. Šití na šablonách má velkou tradici ve Velké Británii. Používá se například u těchto vzorů: „Babiččina zahrádka“ nebo „Mušle“ a podobné vzory, u nichž je třeba vsazovat do sebe složitější tvary. 

Jiným způsobem se používá šablona při ručním sešívání dílků nejrůznějších tvarů. Vystačíme pro každý jednotlivý tvar s jednou, případně dvěma šablonami, které na látku obkreslíme měkkou tužkou a dílky už sešíváme podle nakreslené čáry běžným předním stehem. Pokud si připravíme šablonu podle prvního obrázku, bude nám stačit jedna, podle vnitřní linky budeme šít a podle vnější stříhat. Tyto šablony jsou nejlepší z trvanlivého a pevného materiálu, protože je budeme obkreslovat mnohokrát. Druhou možností je jedna šablona pro stříhání dílků a druhá pro označení linie šití, tato šablona může být ze čtvrtky, ale je lepší použít průhledné plastové desky. Šablonky se nám budou lépe srovnávat (můžete si na nich udělat pomocné značky lihovým fixem). Při pokládání a obkreslování šablon na látku je výhodné použít jako podložku jemný skelný papír. Látka se nehrne a neklouže pod šablonou.

Tento způsob sešívání dílků je možné použít vždy, když chceme šít v ruce a velmi výhodné je to ve dvou případech. Tím prvním je potřeba sešívání obloučků s malým poloměrem, na stroji je to velmi obtížné. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že než si dílky správně připravíte a srovnáte pod patku šicího stroje, je potřebných obloučků v ruce sešitých několik. Druhým případem je vzor, u kterého se nevyhneme množství „Y švů“. To jsou místa, kde musíte všít dílek jakoby do rohu mezi dva jiné. Není to nijak náročná práce, ale předpokládá přesné označení místa, kde se švy ze tří směrů setkají, protože přešití z jednoho směru znemožní začátek šití ze dvou zbývajících. Při ručním šití není naprosto žádný problém. Šijeme po označených liniích a není proto žádný důvod přešívat za vyznačenou linii. Při šití na stroji se na dílky žádné značky nedělají a řeže se jich zpravidla několik najednou. Pokud potřebujeme mít vyznačený konkrétní bod, musíme vzít každý dílek zvlášť do ruky a bod dokreslit. Trochu se tím ztrácí efektivnost strojového šití, a tak si tyto práce obvykle nechávám pro ruční šití. Vzory pro které je vhodné použít této metody jsou například: „Ostří sekyrky“ nebo „Opilcova stezka“. 

Strojové šití

Otázka, kdy použít šicí stroj a kdy dát přednost jehle, nemá jednoznačnou odpověď. Jsou švadlenky, které bez rozmýšlení vezmou do ruky jehlu, ale také ty, co raději vymyslí nějaký způsob, jak ušít na stroji i vzory, které vypadají, že se tímto způsobem ušít nedají. Základním předpokladem pro možnost sešívání dílků na stroji je jejich naprosto přesné nařezání. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že se bez řezacího kolečka a podložky neobejdete, protože nůžkami prostě s takovou přesností dílky nepřipravíte. Na dílky se nedělají žádné značky, šije se zpravidla s krajem patky, nebo podle vyznačené linie na šicí desce. To zároveň znamená, že co jsme si špatně ustřihly, to si i špatně ušijeme. Pro šití běžných dílků používám délku stehů 2,5 mm, nic nezapošívám a mezi jednotlivými dílky neodstřihávám nit. Když došiji určitý počet, mám barevnou vlajku na plachetnici, kterou následně rozstříhám. Tomuto způsobu se říká řetězový a šetří nitě i váš čas. 

Tak jako jsou projekty, které nelze ušít na stroji, jsou i takové, které při nejlepší vůli nelze ušít v ruce. Patří sem techniky založené na tom, že ušité části jednou nebo i několikrát rozřežeme, pootočíme nebo přehodíme a poté opět sešíváme. Je naprosto jasné, že ručně sešité díly by se po rozřezání rozpadly, takže šicí stroj je jedinou možnou variantou. Mám na mysli například techniky: bargello, flic-flac nebo konvergenci. Protože jsou to mé oblíbené techniky, budu se jim věnovat podrobněji v následujících kapitolách. 

Do druhé skupiny projektů, které musíme šít na stroji, bych zařadila všechny minimrňavosti a ostré úhly, pro které se používá technika šití na papír. Kouzlo spočívá v tom, že je vzor natištěný na průhledný papír, z jedné strany se přišpendlí potřebný kousek látky a z druhé se šije na papíře od bodu k bodu. Po každém přidaném dílku se upraví šev a docela vhodné je zároveň ho i vyžehlit. K tomu se používá minižehlička, která má plochu asi 3 cm čtvereční a při troše snahy ji seženete i v našich končinách. Šití na papír je velmi příjemná záležitost a mnohé patchworkářky ji preferují hlavně pro zaručenou přesnost. Pro mě je přece jen trochu náročná příprava před samotným šitím. Skutečně nesnáším po došití nutné vytrhávání papíru, takže tento způsob používám, jen pokud není jiná možnost. Zdá-li se můj popis této techniky zmatený, doporučuji vyhledat nějaký kurz. U této techniky je skutečně nejlepší vyzkoušet postup vlastními ručičkami. Můj oblíbený vzor, pro který jsem i já ochotná předkreslovat a nakonec vytrhávat papíry, bývá označován jako „Twister“ a jde o čtverec, obdélník nebo trojúhelník, který se postupně zvětšuje a pootáčí. Možnosti tohoto vzoru jsou prostě úžasné a vložená práce skutečně stojí za to.